Johana Mierva vystudovala výtvarný obor na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni. Výrobou keramiky se živí od roku 1995 a její portfolio výrobků je velmi rozmanité. Kromě toho vyrábí i na zakázku. Pro výrobu keramiky využívá kameninu, protože je mrazuvzdorná a nenasákavá. Šachy, větší nádoby a kachle jsou ze šamotové hlíny. Keramiku pálí na dva výpaly, druhý výpal je na 1 250 °C. Johaninu tvorbu si můžete prohlédnout v její dílně v Jámách.
- Jaká díla z Vaší tvorby nejvíce symbolizují křehkost a proč?
V hrnčířské dílně je nejkřehčí suché syrové zboží. S ním se musí zacházet velmi opatrně. Když mi do dílny mají přijít lidé, třeba na DOA, snažím se suché zboží schovat někam do horních polic, aby na ně nemohli. Ne vždy to jde, protože mám velmi malou dílnu. Posledně, když jsem exkurzi předváděla točení na hrnčířském kruhu, všimla jsem si, jak si jeden pán pohladil syrovou poštovní schránku a pak se o ni plnou vahou opřel. Naštěstí jsem ho stihla varovat včas, jinak by ji rozbil.
- Jak se Vás dotkla současná doba a jak to působilo na Vaši tvorbu?
Ze začátku to bylo velmi těžké. Když se poprvé zavřely školy, přesunula se moje tvorba z dílny do kuchyně – mám čtyři věčně hladové syny. Na práci už prostě nebyl čas. A vlastně ani nebyly objednávky. Lidé se báli a nevěděli, co bude.
Před Vánoci se to trošku rozjelo a zákazníci se naučili objednávat zboží po internetu. I velké věci jsem byla nucena pečlivě balit a posílat.
- Jak se Vám dařilo čerpat inspiraci v posledním roce?
Převážnou většinu zboží dělám na zakázku. Zákazník si něco vymyslí a já se to pak snažím ztvárnit tak, aby byl výrobek funkční a zároveň vkusný. Nejvíc inspirace je v samotném stvoření. V přírodě najdete všechny existující tvary, barvy a vzory. Výtvarníci vlastně po celou historii lidstva jen kopírují Stvořitele.
- Tvořila jste v posledním roce i mimo Váš ateliér, např. někde v přírodě?
Keramika se v přírodě dost dobře dělat nedá. A setkávání s lidmi a vzájemné navštěvování bylo dlouho zakázané, tudíž ne. Ale těším se, že s manželem konečně vyrazíme na jarmark do Kostelce nad Černými lesy a něco prodáme. Možná získám i nové zajímavé zakázky.
- Myslíte si, že umění a kupříkladu i Vaše tvorba ponese svědectví o „době koronavirové“ s níž ještě nikdo před rokem a více vůbec nepočítal?
Určitě ano. Například vloni v květnu na výstavě Terra, která se každoročně pořádá v areálu Jeskyně Blanických rytířů v Rudce u Kunštátu, vystavoval jeden můj známý plastiku s výrazně koronavirovým motivem. Tak trochu si na něm vylil zlost… A jistě jste si všimli mnoha soch, které začaly nosit roušku. Lidé jsou kreativní.
- Jaké máte ve své tvorbě vyhlídky do budoucna? V čem ji vidíte pozitivně a v čem negativně?
Beru svůj život i práci den po dni tak, jak přichází. Shrnula bych to slovy krále Davida ze Žalmu 131: „Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu, nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.“ Proto se nebojím a nedělám si zbytečné starosti o zítřek. Raději se snažím chovat zodpovědně a pokud možno správně.