Guy van Belle pochází z Belgie, kde studoval literaturu, lingvistiku, filosofii a sochařství. Umělecké a ekologické centrum KRA, tedy bývalý kravín na okraji vesnice Hranice u Malče, obývá a současně zpřístupňuje pro rezidenční pobyty. V rámci celoročních aktivit KRA se mohou zájemci zúčastnit například zvukové procházky podél řeky Doubravy nebo sledovat dvacet čtyři hodin trvající východ slunce – živý koncert zvuků probouzející se přírody z různých koutů světa.
Jak jste se ocitl právě tady, na statku na Vysočině? Jaká byla vaše životní a profesní cesta?
Žil jsem na mnoha místech. Pocházím z belgického Gentu, kde jsem také působil na univerzitě. Postupně jsem pobýval v Rotterdamu, v Bruselu nebo v Berlíně. V roce 1989 jsem úplně přešel od všech hudebních nástrojů, na které jsem hrával, k počítačové hudbě. Měli jsme kapelu a jezdili jsme na turné po Evropě i po Spojených státech. Naše kapela byla tehdy ojedinělá, byly i scény, kde nám řekli, že počítače na jevišti nechtějí, že lidem se to nelíbí. Občas jsem organizoval i festivaly, protože když jezdíte na turné, poznáte samozřejmě mnoho lidí.
V Bruselu jsem založil umělecké centrum zaměřené na ekologii ve městě a technologie. Viděl jsem začátek městské ekologie a velmi rychle zjistíte, jaká mytologie se za tím skrývá. Ve městě nemůžete opravdu přežít z toho, co nabízí, je za tím velký marketing. Pokud máte například ulici s pěti třešněmi a prodáváte třešňové pivo, víte, že to není možné, protože na těch stromech není dostatek třešní.
V Berlíně mě jako umělce požádali o účast na nových rezidencích. Prý to nikdo nechtěl dělat, protože jsou tak neorganizovaní! Tak jsem řekl, že je to dobrý nápad, že jsem se rezidencí nikdy neúčastnil, tak to udělám a tady budu první! Z Berlína jsem hodně cestoval – do Prahy, do Budapešti, do Chorvatska, Maďarska, Srbska, Rumunska. Stále jsem pořádal workshopy. A proč workshopy? Protože rád pracuji s lidmi. Od roku 2000 nepracuji samostatně. Vše jsem chtěl sdílet s dalšími lidmi. A žádná hierarchie – nic pro mě není příliš velké nebo příliš malé…
Pak jsem žil v Praze, Bratislavě a v Jihlavě. Statek u Malče jsem objevil okolo roku 2014. Řekl jsem si, že nechci chalupu, nejsem prázdninový typ. Tak jsem stavení koupil a usadil se tady.
Jaké akce v KRA pořádáte, kdo se jich účastní?
Na rezidenční pobyty zvu hlavně zvukové umělce, ze zahraničí i z Česka – asi deset lidí z mezinárodní scény a deset až patnáct lidí odtud, což mi stačí. Já jsem tady jako rádce ve věcech praktických i odborných, rád podněcuji diskusi, starám se o účastníky a chodím se dívat na výsledky. Lidé si vyměňují informace, mohou tady dostat i speciální nahrávací vybavení.
Hodně se věnuji ekologii v krajině. V Evropě mohou hlásat, že mají zelenou Evropu a všechno se musí změnit. Ale pokud opravdu chcete změnu v celé ekonomice a všem ostatním, nemůžete pominout venkov. Odtud pochází jídlo. Také, pokud chcete uvažovat v ekologickém smyslu, musíte začít měnit venkov, ne město. Takže mě chytila celá ta myšlenka, že vlastně, pokud jste umělec a chcete pracovat ekologicky, musíte začít na venkově.
V dnešní době je to velmi složitá problematika. Mnoho umělců dělá ekologii jen jako trik v galeriích a muzeích a tak mohou zůstat ve městě. Takže mě napadlo, že když lidé přijdou sem, budou mít, většinou po týdnu, úplně jinou představu o tom, co chtějí dělat. Například – přijeli dva mladí umělci s profesionálním vybavením na terénní nahrávky. Při závěrečné prezentaci řekli, že první dny byli v depresi, protože tu není žádný zvuk. Všichni se smáli, protože to samozřejmě není pravda. Na venkově je spousta zvuků, jen je potřeba jiný přístup. Chtěli zachytit činnost místních lidí, tak jsem jim poradil, ať s nimi mluví, nejen natáčejí. A skutečně změnili přístup. Jindy tu zase dvě dívky z Bratislavy vytvářely fontány jen s využitím přírodních elementů a sil. Každý přijíždí s jiným očekáváním – a právě to je krásný začátek spolupráce.
Jedním z důležitých témat KRA jsou zvukové záznamy přírody, obzvláště vody. Setkala jsem se s pojmem bioakustika, můžete nám jej přiblížit?
Ten pojem pochází z vědecké disciplíny. Dříve to bylo prostě zaznamenávání a rozpoznávání zvířat. Ale díky technologii se to ohromně vyvinulo. Jedním z témat je například populace pstruhů. O vodu jsem se začal zajímat loni, po zprávě, která vyšla ve Francii. Vyhledal jsem si to a jde o celou Evropu – dělali měření a zjistili, že populace pstruha v řekách, ne v moři, ale v řekách, se za posledních padesát let zmenšila na pouhých sedm až osm procent. A to kvůli mizení mokřadů, rybníků, propojení mezi nimi, rozšiřování polí. Takže je to vlastně špatné hospodaření v zemědělství a industrializace po celém světě. Měření prováděli pomocí mikrofonů ve vodě. Spousta lidí mi nevěří, když říkám, že také pravidelně nahrávám v řekách a že tyhle ryby jsou pěkně ukecané, pořád mluví! Takže dělají různé zvuky a existuje dokonce databáze, kde si to můžete vyhledat a rozlišit tak různé druhy ryb. Také hmyz u vody komunikuje. Ve skutečnosti biodiverzita začíná vodou a hmyzem v jejím okolí. Musí se obnovit spojení nejen pro ryby, ale i zelené koridory, které zde byly. A tak je bioakustika kombinací techniky a vědy. A pokud k tomu jako umělec přistoupíte, můžete to využít mnoha způsoby, abyste evokovali to, co se kolem vás děje.
Nebo obrovský úbytek netopýrů, což znamená, že v oblasti se používá příliš mnoho insekticidů. To je ekologický aspekt naslouchání. To je bioakustika. Takže o tom musíme přemýšlet jinak a myslím, že umělci tohle dokážou.
