Jmenuji se Milena Kremláčková. Potřebu malovat a tvořit mám od dětství. Baví mě také zkoušet různé techniky. Před lety jsem dělala i textilní tvorbu, na koberci nalepeném na zdi jsem na štaflích paličkovala z ručně barvených provázků . Několik těchto prací jsem v roce 1994 vystavovala na zámku v Náměšti nad Oslavou. Později mi v Barceloně učaroval Gaudího park Güell, je tam úžasná atmosféra a nádherné mozaiky. V té době jsme rekonstruovali dům a měla jsem spoustu zbytků dlaždic a tolerantního muže, dodnes máme do sklepa mozaikové Schody s ptákem . V současné době dělám kromě malby koláže z ručně čerpaného papíru, ze kterého průběžně vzniká série obrázků s názvem Stromořadí. Některé z nich už byly na dřívějších výstavách Open Performance na zámku v Třebíči. Zároveň pracuji i na drátované sérii Sbírka brouků, zasazených do starých dřevěných oken. Několik jich bylo na Open Performance vystavených letos v červnu.
Mottem letošního ročníku je Krása umění. Jak vnímáte krásu (v) umění?
Pro mě, jako diváka, je krása umění v tom, že se člověk zastaví a má možnost se zamyslet. Nechat na sebe působit barvy, tvary, promítnout si někdy i příběh, který se ale s tím autorovým nemusí vůbec shodovat, protože jsme každý ovlivněn svými vlastními zkušenostmi.
Jistě vaše díla vystavujete či prezentujete veřejnosti. Ta je mnohdy nejmenovaným kritikem umění.
S jakými ohlasy se ve vztahu ke kráse umění setkáváte? Mám vypozorované, že lidé často hodnotí, jak na ně umělecký předmět působí. Jestli by si objekt dali do prostor, kde žijí. Mám kamarádku, která má jeden obraz zastrčený za skříní, protože má při pohledu na něj deprese. Nejspíš ten obraz tak dobře vyjadřoval autorovo rozpoložení, že se s ním nedalo být v jedné místnosti. Ale i takové je umění. Je tedy velmi důležité i místo, kde je umělecký objekt umístěný.
Co vám připadá krásné na vašem umění (myšleno technice, způsobu tvorby…)?
Nejspíš objevování nových variací a technik. Kombinace materiálů a barev. Mívám rozpracovaných i několik věcí, protože někdy to jde samo a jindy se musím k rozpracované věci vrátit až po nějaké
době, jelikož to chce nový pohled nebo to musí nějak vyzrát. Nevím, těžko se to vysvětluje. Zkrátka až přijde ten pocit ― jo, to je ono!
Jak přistupujete k sebekritice své práce? Považujete svá díla za krásná? Pokud nejste spokojena se svým dílem, je to častěji, protože se vám nelíbí vzhled, či z jiného důvodu? Jakého?
Sebekritiku své práce vidím v tom, že ji nepovažuji za hotovou, dokud nejsem s výsledkem spokojená. Vizuální stránka bude jistě nejdůležitější, u obrazů je to navíc dobře vybrané zarámování a u drátovaných objektů si hlídám i začistění, protože drát je velmi ostrý. Považuji svá díla za krásná? Spíš bych použila výraz líbí se mi. Slovo krásná používám jen pro opravdu výjimečné věci. A takovou se mi ještě nepodařilo vytvořit.
